Archive for the ‘Nezařazené’ Category

Castle Party 2017

Posted: 31.7.2017 in Nezařazené

Mezi 13. a 16. červencem, tedy ve stejném termínu, v jakém se v ČR koná Masters of Rock, jsme v polském Bolkówě, pouze pár desítek kilometrů od hranic, naštívili gothic festival Castle Party. Cesta vlakem z Prahy a následně poloprázdným festivalovým busem z Trutnova probíhá poklidně, čekal jsem nějakou párty, ale nic. Zajímavostí pro mě bylo, že někteří volili cestu po vlastní ose, i když v busu byla polovina míst neobsazená.

Ve festivalovém kempu dáváme za stan a dvě osoby na 4 noci ucházejících 120 PLN, tedy cca 750 českých. Už epizodka u vstupu, kde dumáme nad příčinou nezmenšující se fronty, a odhalíme pak její původ v tom, že si paní u pokladny zapisuje ručně do archu údaje z našich občanek, dává tušit poměrně vtipný prodloužený víkend.

První den je na programu jen stage v odsvěceném evangelickém kostele, takže volba je jasná. Úvodní kapely nás nalákat nadokážou a ani tvorba Lahké Múzy není nic pro nás, čili jako první vidíme a slyšíme až belgické goth rockery Star Industry. Hraje jim to parádně a vlní se zřejmě celý sál. Po nich nastupují Sweet Ermengarde, kapela hrající „echt gothic rock“, jak jsem se dozvěděl. Kvalitní to určitě bylo, jen po rozdováděném setu Star Industry tohle bylo pro mě nežádoucím zpomalením a trsání bylo to tam. Frank the Baptist už se pak v kontextu večera jevil jako nuda, dali jsem pár songů a šli na kutě.

Jelikož supermarket je jen pár metrů od kempu, tak je snídaně ráno vyřešená rychle a bez problémů, s hygienou už je to horší, jelikož toalety a sprchy na dvou různých místech v kempu nestíhají – a zejména ty toalety. Problém sprch je zase v tom, že tam chlapi nanosej hodně neřádu na botech a nikdo se neobtěžuje to po sobě uklidit, takže po sprše abyste si ještě jednou myli nohy. Celkově nechápu, jak může tohleto zázemí normálně splňovat hygienický a zejména technický normy jako zázemí jinak fungující pro koupaliště. Tyhlety nepříjemnosti sice poněkud vyvažuje jinde nevídaná možnost zaplavat si v padesátimetrovým bazénu přímo v srdci kempu, nicméně čtvrtej den už byla hladina bazénu taky dost pokrytá všelijakým planktonem…

Pátek začínáme krásnou procházkou ke zrůcanině hradu Swiny pár kiláků za městem – rozhodně doporučuji každému, kdo by se snad do této oblasti hodlal vypravit.

Páteční muzicírování pak začíná opět v kostele, který se nám mimochodem jeví jako hodně malá druhá stage, něco jako Theater na Amphi, resp. ještě menší. Neustále se hrozíme toho, že se v neděli nedostaneme na In Strict Confidence, což se pak naštěstí ukáže jako lichá obava. Páteční kostel se nese ve znamení metalu, což teda nechápu – kdybych chtěl takovou porci metalu, jedu na Brutal, na Castle Party bych rád víc goth a electro projektů. Nicméně první metalisté jsou shodou okolností našinci Postcards from Arkham, na které se po poslechu jejich věcí na netu těším. Set je to popravdě dost zvláštní – první polovinu kapela jen hraje, přičemž do řádně nabušeného instrumentálního podkladu pouštějí nějaké vokály „z mašinek“. Druhou polovinu zpěvák konečně začne plnit svou úlohu zpěváka a hned je jejich projev takový celistvější, kompaktnější. Mezi jednotlivými songy frontman promlouvá k publiku, přičemž působí dost nejistě, jakmile ale dojde zase na muziku, je to, jak má být. Ohledně těch mašinek to však zdaleka není na tomto festu vše…

Projekt .com/kill, na který se přesouváme už na hradní stage, je dobrá, i když poněkud jednoduchá elektrárna, nicméně na takové akci bych si přál víc právě takové muziky.
O něco později hrající Diorama má pak velké problémy s mašinkami – zde se ukazuje lesk i bída toho, když máte všechno narvaný v applu a apple se najednou podělá…kluci to zkoušejí jen tak obyčejně bez mašinek, celkově stíhají 5 nebo 6 kusů, publikum přesto děkuje tak, jako by odehráli vyčerpávající dvouhodinový set. Je to příjemné, ale opět nechápu.
Arkona, jelikož jsem ji nikdy kdoví jak nebaštil, mě celkově příliš nebaví, ale závěrečné dva trsací kousky s povděkem kvituje téměř každý.
Závěreční Diary of Dreams hrají dobře, tak nějak svižněji, než když jsem je slyšel poprvé v roce 2009 v Praze a např. „Chemicals“ vyloženě jede, nicméně potenciálních 90 minut je na nás opět moc – cca v půli to balíme a jdeme čerpat energii na další dva dny.

Sobota se již od pravého poledne a obligátní koupačce v bazénu nese ve znamení koštování zdejších piv. Mimochodem za celý fest mnoho opravdových plavců v bazénu nevidět, spíše se lidé různě plaví na nafukovacích labutích nebo jen tak posedávají na břehu a smáčejí nohy. Ve dvou zvládneme ochutnat celkově lehce přes 20 druhů piv – většina je průměrných (až na to, že průměrné pivo má v polsku 6 vol.alc., což české jistě nemá), pár (ale opravdu asi jen dvě) jsou vyloženě patoky, naopak z ležáků Piast a zejména IPA od pivovaru Stu Mostów za 10 PLN je vyloženě lahodná, tu můžeme našim sousedům závidět. Když už jsem nakousl ten pitný režim, tak musím zmínit zdejší folklór, a to pití vodky, k němuž jsme se s radostí přidali v sobotní noci i my, zato co do nabídky jídel ve stáncích panovalo zklamání – nemasožravce zlehka utěší možná tak zapiekanka, něco jako delší bageta rozříznutá podélně, posypaná sýrem, žampionama, pak se to dá do trouby zapíct a na závěr vám to polejou kečupem. Nějaké zeleninové kreace nebo třeba falafel? Ani náhodou.

Do kostela se dostáváme v podvečer na dvojici neofolkových projektů Sieben a Rome. Je třeba uvést, že oba projekty byly jednočlenné – první z nich si vystačil s housličkami (a nějakým tím nezbytným podkladem puštěným z kdoví čeho), druhý si naopak vystačil s akustickou kytarou. Zejména Švéd Sieben sklidil ohromný aplaus, což jsme zase poněkud nepobírali – sice to bylo příjemné a dost netradiční zpestření a pán na pódiu vypadal, že je za podporu publika neskonale vděčný (což bylo až dojemné), nicméně podezřele působilo to, že poté, co začal na housličky vybrnkával nějakou věc, tak jste najednou zjistili, že zbytek si nechává dohrát z mašinek – a začal zase věc jinou, bylo to trochu něco jako DJský set, kde jedna skladba plynule navazuje na druhou atd. Kdyby to vše hrál opravdu „live“ bez těch mašinek, působilo by to opravdověji. I set Rome začínal slibně, nicméně po pár kusech přebíháme na hrad, kde má co nevidět spustit bestie v podobě Suicide Commando. Ti sice mají zpoždění a ze začátku setu zase nějaké technické problémy, nakonec je z toho ale párty jak vyšitá. NeuOberschlesien (či jak se to vlastně jmenují) vidět nehodláme (což se pak ukazuje jako správný tah) a naposled hrad navštěvujeme až na My Dying Bride. Sice nehráli ty songy, které bych si přál já, ale ani to mi nezabránilo ve vynikajícím posluchačském zážitku. Bravo!

Z toho zajímavého, co bylo ke slyšení a k vidění v neděli, začneme Fredrikem Croonou, který nám v kostele takhle při odpoledni připravil solidní diskošku. Tentokrát mě daleko více oslovil onen hudební podklad (v programu označený jako aggrotech trance, což docela sedí, na rozdíl od některých psychospojení u jiných kapel, jako třeba interstellar metal atd.) Na hradě sice vystupovali Controlled Collapse, které jsem měl v merku, ale abychom nepřišli o dobrá místa v kostele, zůstali jsme i na polské elektrárníky H.exe (což byl dobrej masakr, místy až do black industrialu), načež jsme byli odměněni takřka hodinovým vintage setem In Strict Confidence. Při „Seven Lives“ jsem takřka umíral blahem, potěšila ale samozřejmě i „Zauberschloss“ a další. Nebýt toho, že skončili min. o 5 minut dříve, než měli, byl bych spokojen na 100%, takhle plný počet udělit nemohu. Poslední kapelou a naší první nedělní hradní kapelou jsou Tiamat v čele s charismatickým a poměrně dezolátním Edlundem. Trošku jsem litoval menší návštěvníky, že nechápou, čemu se mnozí tak tlemí – ale tlemili byste se taky, kdybyste viděli Edlunda nastopit ve vojenské bundě a s „kakáčem“ na hlavě. Sice se tu a tam vloudila nějaká chybka, ale já jsem si vystoupení po hudební stránce užil, taková „Cain“ byla jako ze starých dobrých časů. Co bylo dost otravné, byly jeho „půlhodinové“ proslovy mezi každou skladbou, a i tento fakt nakonec způsobil, že jsme necelou půlku setu doposlouchali vsedě z povzdálí.

Takovou třešničkou na dortu (viděno s odstupem času) pak byla příhoda z nedělní půlnoci – jelikož se do spacího úboru ve stanu převlíká dost blbě, napadlo mě za tímto účelem využít k bazénovému zázemí přilehlé převlíkárny. Žel hajzlbábu nenapadlo nic lepšího, než že mě těsně předtím, než jsem se stačil v převlékárně „zamknout“, z tohoto prostoru dost nevybíravě vyžene. Chvíli jsem sice zkoušel paní povědět, že mi nejde o žádnou levotu, ale že se jen chci převlíct – paní však neustále z úst proudil vodopád polských slov a já tak raději odtáhl, neboť paní vypadala na srdeční příhodu. Do konce festu se nic zajímavého nestalo, snad až na ne úplně plánovanou blicí pauzu našeho busu někde poblíž hranic, a tak tě, milý čtenáři, mohu konečně uklidnit – report je u konce 